Podpora české státní para plavecké reprezentace je od založení organizace logickým vyústěním koncepčního programu, který adepty vede od jejich neplaveckých začátků až ke sportovní úrovni. Těžiště programu je ve zpřístupnění para plavání co největší skupině lidí s handicapem a výběrový projekt PARALYMPIJSKÉ NADĚJE je tu pro ty, kteří mají talent a ochotu k tvrdé dlouholeté práci, až k reprezentační úrovni. Plavci v žákovském a juniorském věku, kteří mají oporu v rodinném zázemí a jsou motivováni plavat na reprezentační úrovni, mohou díky projektu trénovat víc a skrze sport výkonnostně a osobnostně růst nad rámec rehabilitační a kondiční úrovně až k reprezentaci ČR.

Cíle

1. Tréninková skupina dětí a mládeže v klubu PARA PLAVÁNÍ PRAHA z.s. jako základ pro Sportovní centrum mládeže

2. Vytvoření skupiny PARALYMPIJSKÉ NADĚJE se začleněním plavců ze všech para plaveckých klubů ČR

3. Společný trénink plavců zařazených do projektu v rámci soustředění KEMP STRAKONICE případně pořádání speciálních soustředění pro PARALYMPIJSKÉ NADĚJE podle vzoru SCM ČSPS

4. Jeden plavec projektu se splněným limitem na Letní paralympijské hry 2024

5. Pět plavců projektu v plavecké reprezentaci ČR do roku 2024 

Geneze

V roce 1995 jsme vyslali první reprezentační tým na ME do Perpignonu. Tehdy jsme neměli žádnou finanční podporu ani od Českého paralympijského výboru, ani od Českého svazu tělesně postižených sportovců. Tehdy v pravěku byly sporty ve svazu rozděleny na sekci TP („choďáci“) a para (vozíčkáři). My jsme byli para a ještě jsme nebyli etablováni jako sport. Výpravu financoval ze svého honoráře lékaře v profesionální cyklististické stáji na Giro d’Italia MUDr. Jan Hnízdil. Věnoval na akci 100 000Kč a díky němu a iniciátorce a účastnici historicky prvních kurzů RNDr. Jarce Mrtkové jsme zahájili naše působení na mezinárodní scéně. Účast a výsledek na ME umožnili nominaci Martina Kováře na paralympiádu v Atlantě 1996, kde Martin plaval 4 x finále a Kateřina Coufalová (dnes Psíková) ozdobila naši tehdejší dvoučlennou plaveckou mini výpravu zlatem a světovým rekordem ve svých 13 letech.

Úspěchy

První evropské medaile jsme získali 1997 na ME v Badajozu. V roce 1998 jsme se poprvé účastnili MS a přivezli z něj jeden bronz Milady Kunové. O rok později na ME 1999 jsme už měli dva evropské šampiony, Martina Kováře a Janu Hoffmanovou, velkou výpravu a další medaile včetně bronzové štafety mužů. Mezníkem byla paralympiáda v Sydney, kam se kvalifikovalo splněním náročných limitů 9 našich plavců, kteří se postarali o 9 medailí. Jan Nevrkla byl zvolen do exekutivy Mezinárodního paralympijského výboru pro plavání. Na paralympiádu v Aténách se nominoval rekordní počet 14 našich plavců a výprava se ozdobila pěti tituly. O tři se postaral Martin Kovář, svůj come back oslavila zlatem Kateřina Coufalová (Psíková) a jedno zlato přidala Běla Hlaváčková (Třebínová). Bronz přidal Jíří Arny Kadeřávek. Po Aténách následovaly roky temna způsobené sporem s Českým paralympijským výborem, který naše plavce odmítal nominovat na světové soutěže. V roce 2013 musel ČPV nominaci našich sportovců obnovit a Kateřina Lišková (Klamtová) navázala na svoje pradávné stříbro ze Sydney a uzavřela svoji reprezentační kariéru ziskem kovu stejné hodnoty na MS v Montrealu. Do Ria 2016 se dokázaly kvalifikovat dvě plavkyně nové generace, Vendy Dušková (18) a Anežka Floriánková (14). Zlato získal náš odchovanec Arny Petráček, který se k nám vrátil a v roce 2019 získal stříbro v těžké konkurenci na MS v Londýně. Do Tokia splnilo limit šest plavců.

Aktuality